Přejít na: Obsah | Konec stránky

K nesouvislým glosám Václava Girsy

Ve Zprávách památkové péče č. 4/2007 uveřejnil Václav Girsa na straně 336 své hodnocení obnovy areálu Kapitulního domu pro potřeby Arcidiecézního muzea. Jeho Nesouvislé glosy byly uvozeny tučně vysázeným nadpisem DISKUSE. Předpokládám, že diskuse je proces, jehož cílem je vyjasnění si názorů a nalezení shody. Protože předmětný komentář považuji z pohledu památkové péče za nekorektní, dovoluji si reagovat.

Obnovené fasády glosuje autor přívlastky "přílišné sjednocení", "dojem sterility", "necitlivá renovační presentace" či "tvrdě přebílené". Nezúčastněný čtenář by mohl nabýt dojmu, že obnova fasád skončila fiaskem. Tak tomu ale není. Problém je jinde. Václavu Girsovi se nelíbí, že fasády byly vůbec natřeny. Svoji nechuť k udržování fasád periodicky se opakujícími obnovami dal v poslední době najevo při více příležitostech. Jeho výhrady tak směřují spíše k principu, než ke konkrétnímu provedení. Bylo by poctivější, kdyby rovnou napsal, že za jediný přípustný přístup k obnově fasád historických staveb považuje konzervační metodu. Konzervování spojené s restaurátorsky prováděným retušováním nepochybně patří do rejstříku české památkové péče. Je velkou zásluhou Václava Girsy, že tuto metodu propaguje slovem i skutkem. Nicméně konzervační přístup není univerzální a z podstaty věci ani být nemůže. Je vázán na skupinu staveb, u níž přerušení cyklu pravidelně se opakujících oprav dalo vzniknout nové kulturní hodnotě. (Ilustrativním představitelem jsou například hradní zříceniny.) Pro většinu památek v našich klimatických podmínkách ovšem platí, že fasády se opravují, stárnou, získávají patinu a po dožití povrchové úpravy se cyklus opakuje. Tak tomu bylo vždycky. Fasády udržované v minulosti fasádními nátěry je optimální udržovat fasádními nátěry i v současnosti. Snaha nahradit periodicky opakovanou obnovu výchozího stavu restaurátorsky prováděnou konzervací nemá – až na výše uvedené výjimky, odůvodněné mimořádnou emocionální hodnotou dochované podoby – věcné, společenské, ani historické opodstatnění. Nekorektnost uvedeného příspěvku spatřuji v tom, že autor podsouvá čtenáři cosi, co se z celkem pochopitelných důvodů zdráhá hlásat otevřeně, a že kvůli tomu kritizuje úpravu, která podle mého soudu patří k největším úspěchům celé akce a jejíž provedení vysoce převyšuje v Olomouci obvyklou úroveň.

Druhá námitka se týká poznámek k provedené úpravě nároží románského paláce a přízemí okrouhlé věže. O nejstarší podobě fasád románského paláce nemáme doklady. S ohledem na analogie i na nálezy při předchozích úpravách lze předpokládat, že fasády byly opatřeny barevný nátěrem. Na fasádě lze rozeznat několik středověkých stavebních etap. Z toho vyplývá, že musela být omítnuta již ve středověku a zůstala prokazatelně pod omítkou až do roku 1946 u východního nároží a do roku 2004 u západního nároží. Okrouhlá věž se dochovala v barokní úpravě, která je bez omítek nemyslitelná. Odřené přízemí věže je tak analyticky vytrženo z historických a architektonických souvislostí. Veduta Olomouckého hradu je dána barokem a 19. stoletím. Omítky předmětných průčelí byly její součástí. Nechráněné zdivo přízemí okrouhlé věže se rozpadá. Naopak zdivo západního nároží, které bylo pod omítkou až do roku 2004, je zachováno nejlépe. Z těchto důvodů, tedy s ohledem na to, že předmětné fasády byly po většinu své existence omítány, omítky jsou součástí dochované výtvarné podoby hradního průčelí, nejstarší podobu úpravu fasád neznáme, a i kdybychom ji znali, není možné se k ní vrátit, a zejména z důvodu ochrany dochovaného historického zdiva s množstvím detailů preferoval NPÚ omítnutí. Investor nesouhlasil. Otázka byla přednesena Vědecké radě NPÚ, která na svém zasedání dne 25. října 2005 doporučila restaurovat odhalené zdivo. A byl to právě Václav Girsa, který se o toto rozhodnutí nejvíce zasadil. Václav Girsa není sám, na koho působí výsledek provedené úpravy – restaurování – skličujícím dojmem. Pokud se ale o svůj dojem dělí s ostatními, neměl by zapomenout čtenářům sdělit, že toto řešení pomohl sám prosadit. Následek nelze oddělovat od příčin. Má-li mít diskuse smysl, je potřeba nejen hodnotit, ale také se zabývat okolnostmi, které k dobrému či spornému výsledku vedly.

Miloš SOLAŘ

(redakce webu příspěvek obdržela 13.11.2007)


Citace zdroje dokumentu:
Miloš SOLAŘ: K nesouvislým glosám Václava Girsy
On-line: http://previous.npu.cz/pp/zpp/obsahy/2007/2007-4d/d074olm01/d074olm01/
od 13.11.2007
dne 4.12.2007 byla změněna adresa příspěvku