Přejít na: Obsah | Konec stránky

4/2004, diskuse - Arcidiecésní muzeum Olomouc - č. 4 (Václav Girsa)

Přiznávám, že jsem byl trochu zaskočen způsobem reagování pana ing. Solaře na moji recenzi Arcidiecézního muzea v Olomouci v ZPP 4/2007, respektive jeho zkreslováním skutečnosti, nedostatkem věcnosti a odbočováním od tématu. Po váhání, zdali vůbec, nebo jak nejsrozumitelněji a hlavně nejstručněji na tento zmatený a osobně zaměřený atak odpovědět, zvolil jsem nakonec nejjednodušší způsob návratu ke konkrétnímu tématu (viz diskusní příspěvek č. 3). V domnění, že stačí předložit fotografie kritizovaného a vlastní úsudek si udělá každý sám. Na snímcích je přeci vše natolik jasné, že není zapotřebí žádného složitého vysvětlování. Uznávám ale, že jsem se mýlil, neboť vzápětí se objevil na www stránkách NPÚ další diskusní příspěvek, kde pan ing. Solař pokračuje ve vršení výmyslů, které dále "kreativně" rozvíjí.

Tak tedy velmi stručně k některým nesrovnalostem diskusních příspěvků pana ing. Solaře konstatuji:

1) K tématu "natírání fasád" (viz diskusní příspěvek č.1)

O tom, že se mi opravdu nelíbí, "jak byly fasády natřeny", přeci nemůže být pochyb – vždyť to je obsahem mé recenze, proto jsem svůj text psal! Avšak pan ing. Solař následně ve svém příspěvku přichází s dalším "podnětným" tvrzením, kterým opravuje můj vlastní názor a podsouvá čtenářům neuvěřitelná slova, cituji: "... Girsovi se nelíbí, že fasády byly vůbec natřeny. Svoji nechuť k udržování fasád periodicky se opakujícími obnovami dal v poslední době najevo při více příležitostech. Jeho výhrady tak směřují spíše k principu než ke konkrétnímu provedení. Bylo by poctivější, kdyby rovnou napsal, že za jediný přípustný přístup k obnově fasád ... považuje konzervační metodu" (konec citátu).

Vážený pane inženýre Solaři, myslím, že bylo by "poctivější", kdybyste hovořil pouze a jenom za sebe! To, co tvrdíte, bohužel není jen neuvěřitelná demagogie. To je už na první pohled opravdu úplná ptákovina. Těm, kdo znají práci našeho atelieru (včetně počtu konkrétních realizací s obnovou barevnosti vápennými nátěry a pod.) i naše názory a stanoviska (viz např. můj a Hanzlův příspěvek K barevnosti památek na počátku 21.století v čísle 3/2005 ZPP a další), není zapotřebí nic vysvětlovat.

Na druhé straně faktem je, a to jsem nikdy nezastíral, že je mi opravdu cizí ten druh rozmáhající se natěračské praxe, kdy se bez uvážlivého vyhodnocení nálezové situace, bez respektování poznání a vývojové i výtvarné charakteristiky konkrétní památky (i výtvarných kvalit výchozího stavu) památka jako celek čímsi natře, hlava nehlava, včetně kamenných článků, sochařské výzdoby a navíc prostředky a v odstínech, které nejsou žádnými významnými nálezy přesvědčivě doloženy na fasádě.

2) K tématu "presentace románského zdiva" (viz diskusní příspěvky č.1 a č. 3)

Problematika úpravy nárožních úseků severní fasády románského paláce a přízemí románské věže NKP Olomouckého hradu se dostala na pořad 11. zasedání Vědecké rady Národního památkového ústavu dne 25. října 2005. Na program bylo toto téma zařazeno z důvodů posouzení dvou odlišných názorů na úpravu předmětné partie. Jeden zastával pan ing. Solař jako památkový referent a druhý předkládal pan profesor Zatloukal. Šlo o to, jak presentovat nárožní úseky severní fasády románského paláce. Ing. Solař připomněl v úvodu, že původně (až do 1948) byly fasády omítané a navrhoval proto z důvodů ochranných i architektonických omítnutí rozsáhlého a uceleného úseku s obnaženým lícem archaického zdiva s pozoruhodnými románskými detaily. Vzorem pro jím navrhovanou úpravu byly již právě renovované, zářivě svítící nové omítané plochy okolních fasád hradní zástavby, které starobylou památku pohledově značně deklasovaly. Profesor Zatloukal proto obhajoval zcela opačný přístup, podepřený navíc písemnými stanovisky dalších významných osobností – kapacit naší památkové péče profesora Hlobila a profesora Tognera – vycházejícími z respektu k historickým a výtvarným hodnotám nejstarších partií přemyslovského hradu. Tato stanoviska doporučovala setrvání na konzervační metodě též v návaznosti na starší a dosud oceňovanou koncepci prof. Sokola a zasazovala se za konzervaci bezpochyby i díky možnosti kritického posouzení již zmiňovaných problematických úprav severní fasády hradu. Po dotazech, rozpravě a výměně názorů Vědecká rada vcelku jednoznačně podpořila návrh profesora Zatloukala. S negativní odezvou byly přijaty již provedené renovační úpravy s necitlivým přebílením fasád hradu, prosazené referentem NPÚ panem ing. Solařem. Někteří členové rady výstižně připomněli, že tímto přístupem, tímto typem úpravy se vracíme desítky let zpátky – k překonaným metodám SÚRPMO atd. atd. Stojí za zdůraznění, že jednoznačnost závěrů Vědecké rady vyplynula právě z možnosti posoudit vizuální důsledky realizované úpravy okolní zástavby, která se měla stát vzorem pro úpravu posledního zbytku velmi autentické a vzácně působivé struktury románského původu.

Z jednání 11. zasedání Vědecké rady NPÚ existuje podrobný čtyřstránkový zápis, dokládající sled jednání, pořadí vystoupení jednotlivých účastníků i resumé jednotlivých diskusních příspěvků, který je k dispozici. Jenom letmým prostudováním zápisu lze například ověřit že, není zcela pravda tvrzení ing. Solaře, že – cituji z diskusního příspěvku č.1: "... byl to právě Václav Girsa, který se o rozhodnutí (restaurovat odhalené zdivo) nejvíce zasadil", nebo dokonce, podle diskusního příspěvku č. 3 : "... a byl to doc. Girsa, který svým plamenným projevem toto stanovisko (restaurovat odhalené zdivo) při předmětném zasedání vědecké rady prosadil" (konec citátu). No to je opravdu hodně silná káva. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat svůj podíl v diskuzi či zastírat svoje názory a aktivitu – málo kdy byli členové Vědecké rady tak jednoznačně a od samého počátku v názorové shodě, navíc s podporou řady jednoznačných písemných stanovisek pro restaurování vzácné fasády. Tolik k průběhu Vědecké rady NPÚ. Zdá se, že zkreslenou informací se zcela nepravdivým zdůrazněním mé role (a s mylnými představami o ovlivnitelnosti vážených kolegů ve Vědecké radě) chce ing. Solař docílit jednak bagatelizování kritiky výsledků svého snažení, a jednak ještě více přesunout spor do osobní roviny.

Ve své recenzi jsem poukazoval (kromě jiného) na problematičnost úpravy severního průčelí, s konkrétním upozorněním na nevydařené detaily či nedořešené podrobnosti při restaurování kamenného průčelí nárožní části románského paláce. Nekritizoval jsem však princip provedené úpravy – tedy skutečnost, že románská hmota se sdruženými okny zůstala zachována v podobě neomítaného kamenného zdiva.

Umíněný názor, že optimální způsob ochrany této autentické fasády a nápravu nedostatků představuje pouze úplná rekonstrukce omítek (zaniklých beze stop před více než půl stoletím), která by zcela zásadně změnila vzhled vzácné a emotivně mimořádně působivé památky, nesdílím ani dnes a myslím, že v tom rozhodně nejsem osamocen.

 

Snad se mi podařilo vysvětlit, že v obou kritizovaných bodech, tj. v přístupu k natíraným částem fasád i v bodě týkajícím se presentace románského zdiva, rozhodně nekritizuji nebo dokonce nezavrhuji principy aplikovaných metod (natírání natíraných fasád a konzervaci odhaleného kamenného zdiva), ale – v příkrém rozporu s tvrzením pana ing. Solaře – výhradně poukazuji na konkrétní nedostatky provedení v případě obnovy konkrétní národní kulturní památky.


Citace zdroje dokumentu:
Václav GIRSA: Diskusní příspěvek č. 4 (Václav Girsa)
On-line: http://previous.npu.cz/pp/zpp/obsahy/2007/2007-4d/d074olm01/d074olm04/
od 9.1.2008, 16:00 hod.