Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Milešov ve středověku a raném novověku

V současné době je výstava instalována na UJEPSlavnostní zahájení výstavy se uskuteční 9. prosince 2015 ve 14 hod. v atriu Filozofické fakulty. (Pasteurova 13, Ústí nad Labem). Návštěvní doba Po–Pá 8–20 hod. Výstava bude v prostorách FF UJEP ke zhlédnutí v termínu od 9. prosince 2015 do 29. února 2016.

Milešov nahlížený z různých perspektiv představuje pozoruhodné historické sídlo s velkým uměleckým a duchovním odkazem nejen v podobě unikátního souboru zdejších památek. Výstava prezentuje dlouhodobý výzkum mikroregionu v krajině Českého středohoří, pokouší se tento odkaz alespoň částečně připomenout, a přispět tak ke změně současného vnímání neprávem opomíjené lokality, jejíž dosavadní možnost hlubšího poznání byla limitována minimální znalostí historického kontextu utváření krajiny a památek.

„Výjimečnost výstavy je daná tím, že se podařilo v poměrně malé obci zdokumentovat řadu pozoruhodných památek. Přitom téměř každá z nich by si zasloužila vlastní výstavu a samostatnou pozornost. Shromážděné údaje tak umožňují zcela nový pohled na Milešov a návštěvníci si mohou uvědomit kulturněhistorický význam této lokality,“ uvedl ředitel územního odborného pracoviště NPÚ v Ústí nad Labem PhDr. Petr Hrubý.

Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční v pondělí 31. srpna v 16 hodin v atriu zámku Krásné Březno, sídle Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem (Podmokelská 1, Ústí nad Labem 7). Vstup na výstavu, kterou je možné navštívit ve všední dny od 1. září do 30. listopadu 2015 v době 10–15 hodin, je volný. Pro středoškolské kolektivy je připraven vzdělávací program.

K členění výstavy říká Mgr. Vilém Zábranský z katedry historie Filozofické fakulty UJEP v Ústí nad Labem: „Výstava je rozdělena do tří hlavních částí. První část mapuje vývoj krajiny a historický vývoj mikroregionu od prvních zmínek až po polovinu 19. století. Druhá část výstavy umožňuje návštěvníkovi nahlédnout pod pokličku základní badatelské práce a přináší stručný přehled vybraných metod užitých při výzkumu a dokumentaci dominantních i drobných památek Milešova. Poslední část výstavy pak tyto nejvýznamnější kulturněhistorické památky postupně představuje.“

Pozvánka na výstavu Milešov ve středověku a raném novověku

Milešov vznikl v blízkosti hradu na jižním úpatí nejvyšší hory Českého středohoří, která později podle zdejší lokality získala své pojmenování. Geograficky i historicky byla vznikající osada, transformující se na počátku novověku v malé městečko svázána s oblastí Dolního Poohří a Litoměřicka. První písemné zmínky naznačují existenci zdejšího panského sídla pro závěr 14. století, hojněji jsou pak hrad i ves v pramenech připomínány od čtvrtiny následujícího století. V této době je již vlastní Kaplířové ze Sulevic. V neklidné době husitských válek vzniká na dohled od Milešova na protějším vrchu Ostrý další hradní sídlo. Na mapách se Milešov prvně objevuje na počátku 16. století. V té době jej drželi Sekerkové ze Sedčic, od nichž panství Kaplířové ze Sulevic opětovně získali. Milešov tak definitivně přešel v roce 1534 opět do rukou tohoto regionálně významného rodu. K následným změnám v držbě Milešova doházelo díky generačním obměnám i díky prodejům mezi příbuznými. Obecným věhlasem i reálným významem pro Milešov všechny své předchůdce výrazně překonal hrabě Kašpar Zdeněk Kaplíř, známý především jako jeden z hrdinných obránců Vídně při tureckém obléhání v roce 1683. Jeho éru zdejší správy je nutné vnímat jako jeden z nejdůležitějších momentů v historii Milešova. Na jeho objednávku byl zásadním způsobem upraven a dobudován milešovský zámek a založen a vystavěn kostel sv. Antonína Paduánského, k němuž byla v roce 1680 přenesena ze sousedních Medvědic farnost.

Vzhledem k tomu, že Kaplíř v žádném ze tří manželství nezplodil potomka, znamenala jeho smrt zároveň změnu majitelů panství. Na dalších více než sto padesát let se jimi stali Hrzánové z Harasova, příslušníci hraběcího rodu propojeného s Kaplíři příbuzenskou vazbou. Na počátku hrzánovské éry došlo ještě k jedné důležité změně, vycházející z Kaplířova odkazu. Milešovské panství bylo na počátku 18. století transformováno ve fideikomis, v jehož držení se posupně vystřídali příslušníci čtyř generací rodu.

Výrazným způsobem mezi nimi dominuje osobnost hraběte Zikmunda Gustava Hrzána, který zdejší panství držel v letech 1718 až 1760. Tento vzdělaný muž, zastávající funkce v zemských soudních orgánech, byl iniciátorem mnoha kulturních podniků a uměleckých zakázek, jimiž doplnil a zároveň završil barokní proměnu Milešova zahájenou Kašparem Zdeňkem Kaplířem a pokračující díky stavbám a objednávkám jeho rodičů Jana Leopolda a Anny Zikmundy. Ačkoliv se jednalo o šlechtice, jehož skromné majetkové poměry řadily spíše k chudší části české šlechty, dokázal v Milešově vytvořit rezidenci, která mohla, jak dokládají kusé zprávy i některé z dochovaných památek, soutěžit s venkovskými dvory nejvýznamnějších příslušníků tehdejší zemské nobility. Zikmund Gustav proslul také jako štědrý donátor, který výrazných způsobem přispěl k obohacení mobiliáře farního kostela sv. Antonína Paduánského. Posledním držitelem panství z hrzánovského rodu byl na počátku 40. let 19. století hrabě František, jehož smrtí se v roce 1842 vymřeli Hrzánové po meči. Po dlouhotrvajícím sporu mezi zájemci o dědictví se novým vlastníkem nakonec v roce 1857 stal Leopold Lažanský, jehož synové pak panství prodali za 400 tisíc zlatých hraběti Adolfu Benno Ledebur-Wichelnovi, majiteli sousedních statků Kostomlaty a Křemýž. V majetku ledeburského rodu zůstal Milešov až do roku 1945, kdy byl konfiskován na základě dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše. Sluší se poznamenat, že Eugen Ledebur-Wicheln byl v letech 1920–1929 senátorem Národního shromáždění první republiky, a ačkoli byl kritický k české národnostní politice, zastával státoprávní stanovisko a po Mnichovu z politiky odešel. V květnu 1945 byl internován v Terezíně, kde v listopadu zemřel.

Výstava vznikla v rámci projektu Dokumentace, digitalizace a prezentace ohroženého kulturního dědictví v příhraniční oblasti severozápadních Čech. Na řešení projektu se v letech 2012–2015 podílel výzkumný tým složený z pracovníků NPÚ, ÚOP v Ústí nad Labem a pracovníků Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – katedry historie a Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví. Projekt byl podpořen programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) financovaného Ministerstvem kultury České republiky, číslo projektu DF12P01OVV009. Webové stránky projektu naleznete na adrese: http://www.ff.ujep.cz/naki009/

(Text zprávy ve formátu PDF)

Kontakty:

  • Bc. Gabriela Růžičková, projektová pracovnice UJEP v Ústí nad Labem, 601 594 203, gabriela.ruzickova@ujep.cz
  • Ing. arch. Daniel Vágner, PR pracovník NPÚ v Ústí nad Labem, 472 704 843, 778 403 915, vagner.daniel@npu.cz